Pokud byste chtěli napsat televizní seriál vytvořený tak, aby Američany nadchl pro „fotbal“, příběh Wrexhamu by se od něj příliš nelišil.

Zapomenutý klub z konce světa, outsider, který se snaží postavit velkým hráčům; spolumajitel Rob McElhenney, rodák z Filadelfie, ten příběh přirovnal k nejslavnějšímu synovi tohoto města, Rockymu.

Klub porazil Apolla Creeda v podobě postupu z National League. Clubber Lang představoval přemoženou League Two a postup z League One byl Ivan Drago.

Ale podobně jako pátý díl Rockyho, který byl všeobecně strhán mimo jiné za to, že v podstatě postrádal jakýkoli děj, i Wrexham nyní zjišťuje, že další fázi jeho vlastního příběhu chybí uspokojivé rozuzlení.

Pohádková verze vyprávění o velšském klubu říká, že dal dohromady sérii tří postupů za sebou a stal se prvním klubem v historii anglických lig, kterému se to podařilo. Cyničtější, nebo realističtější pohled na věc ovšem zní, že rozpočet Wrexhamu výrazně převyšoval většinu jeho soupeřů.

Vysněným scénářem by bylo zvládnout i poslední překážku, tedy dostat se do Premier League, jediné soutěže, o níž většina Američanů vůbec slyšela. Jenže fotbal se příliš nestará o to, jak byste si přáli, aby vaše pohádka skončila.

Championship měla být pro Wrexham od začátku skutečnou zkouškou. Jestliže McElhenney a Ryan Reynolds mohli v nižších soutěžích utrácet cestou k úspěchu, tady už naráželi na kluby s mnohem hlubšími kapsami, s daleko větší tradicí v soutěži a s podstatně větší zkušeností s tím, jak postup vybojovat. Deset majitelů klubů Championship má odhadované jmění přesahující 1 miliardu dolarů; McElhenney a Reynolds se pohybují blízko 500 milionů dolarů.

Přesto jejich první sezona po návratu do druhé ligy, i když nepřinesla čtvrtý postup v řadě, dopadla překvapivě úspěšně. Skončili sedmí, což by podle nového modelu stačilo na play-off. Navíc se umístili před dalším nováčkem Birminghamem, od něhož se před sezonou čekalo víc.

Teď ale dorazila obtížná druhá sezona. V pátek večer, kdy absence fotbalu Premier League přilákala mimořádně početné publikum, sledovalo mnoho diváků, jak Wrexham utrpěl debakl 0:6 od West Hamu, v utkání, které nastavilo zrcadlo tomu, kde se klub v hierarchii skutečně nachází.

Před údajně největší návštěvou, před jakou kdy Wrexham nastoupil, si West Ham poradil s neorganizovaným týmem, který působil dojmem, že na tuto úroveň nestačí.

Kdyby tři z těch gólů vstřelil Jarrod Bowen, hráč, který zjevně patří do Premier League, dalo by se to možná omluvit jako záblesky geniality nadstandardního fotbalisty. Jenže všech šest branek West Hamu zaznamenalo šest různých střelců.

Wrexham inkasoval po standardních situacích, inkasoval po centrech, inkasoval po rychlých přihrávkách v pokutovém území, inkasoval z protiútoku i po dlouhém míči za obranu.

West Ham letos porazí mnoho týmů, ale způsob této porážky naznačuje, že podobnou radost by mohl mít i Southampton, s nímž Wrexham nastoupí příště. A také Middlesbrough.

Dosud má Wrexham v této sezoně po sedmi zápasech jediné vítězství a v tabulce je 19. Pokud je cílem dostat se do Premier League, je při pohledu na všechny dostupné důkazy těžké tvrdit, že Wrexham patří mezi osm nejlepších mužstev soutěže.

Rozbor už začal a ukazují se prstem na trenéra. Po celou dobu působivého vzestupu Wrexhamu stál u kormidla jediný muž, Phil Parkinson. Se svými více než pěti lety v klubu je čtvrtým nejdéle sloužícím aktivním trenérem v anglickém ligovém fotbale. O jeho úspěchu není pochyb, ale nenarazil už nyní na hranice svých možností? A kdyby byl volný, pokukoval by po jeho angažování některý klub z horní poloviny Championship?

Parkinson si oprávněně vyslouží kritiku za to, že na vývoj zápasu na London Stadium nedokázal reagovat. Nastavil tým v rozestavení 5-4-1 s nadějí, že West Ham zasáhne z protiútoků, jenže West Ham měl dost kvality na to, aby si přes takové uspořádání přihrávkami cestu našel. Čtyři střídání provedl až v 67. minutě, kdy už byl zápas fakticky ztracen.

Wrexham se tak ocitl v situaci, kdy má trenéra, který je hrdinou jeho minulosti, ale možná se nehodí pro jeho budoucnost.

Mnoho jiných majitelů by vůči svým trenérům postupovalo nemilosrdně, ale ať už tomu říkáte loajalita, oddanost nebo pomýlený romantismus, vedení Wrexhamu si přeje, aby Parkinson zůstal.

Manažerovi navíc nepomohl ani nevýrazný nábor posil v několika posledních přestupových obdobích. Největší letní investicí byl brankář Sunderlandu Antony Patterson. V pátečním večerním utkání si připsal jen tři zákroky a dlouhodobě chytí méně než 60 % střel, které na něj míří.

Obecně je ve kádru jen málo hráčů skutečné kvality, přičemž mužstvo má nejvyšší průměrný věk v celé soutěži. Po sedmi zápasech nemá žádný hráč na kontě více než dvě gólové účasti. Wrexham navíc postrádá kvůli zranění Maxe Clewortha a Bena Sheafa, ale propad výkonnosti by přesto neměl být tak výrazný.

Co tedy teď? Odvolat trenéra? Smířit se alespoň pro tuto sezonu s tím, že postup je nepravděpodobný? Vydržet do ledna a znovu výrazně utrácet?

Jednoznačná odpověď neexistuje, ale stále zřetelněji se ukazuje, že hollywoodský příběh Wrexhamu narazil na skleněný strop reality.